Byt je tak útulně zařízen, že vůbec nebudí dojem podnájmu. Možná i proto, že zde předtím bydlela kamarádka naší hostitelky, také umělkyně, která nyní studuje v Americe.

Herečka, režisérka, autorka a pedagožka Eva Elxa

Herečka, režisérka, autorka a pedagožka Eva Elxa

FOTO: Václav Jirsa, Právo

„Je nám tu dobře. Syn začal za rohem chodit na střední hotelovou školu. A já to mám s bydlením tak, že nepotřebuji nic vlastnit. Mým přáním do budoucna je ale bydlet opět v domě se zahradou někde v přírodě.“

Pokračování paradoxů

„Vyrůstala jsem v severních Čechách na faře. Tatínek byl protestantský farář a shodou okolností jsme bydleli v krásné prvorepublikové vile, která v luxusní čtvrti Mostu původně patřila nějakému uhlobaronovi. Pak si domy rozebrali komunističtí pohlaváři, a aby měli fary pod dohledem, tak v těch menších vilkách si je tam nechali. Díky tomuto paradoxu jsem prožila dětství v krásném domě, který měl ducha, uprostřed velké zahrady. Snažím se, aby i tento byt měl svoji atmosféru a připomíná mi tu z dětství.“

Jako další paradox lze vnímat, že dcera farářova našla svoji životní cestu v expresivním, moderním divadle zpracovávajícím hlavně svět žen, sexualitu a energie.

Výmalba stěn už tady byla a baví i novou nájemnici. Buddha má své čestné místo u okna.

Výmalba stěn už tady byla a baví i novou nájemnici. Buddha má své čestné místo u okna.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

„Tatínek mi do toho nemluvil. Tiše si přál, abych se stala duchovní, a já jsem opravdu řešila, jestli se stát herečkou nebo duchovní. Lidem se to zdálo v protikladu. Ale ono to tak není. Pro mě je to vlastně to samé, jen divadlo mi nabízí mnohem svobodnější prostor a větší zábavu.

Nakonec jsem se tedy vlastně stala takovou kreativní duchovní, která vrací do společnosti ženský kult. Není to klasické divadlo, ale divadlo autorské, intuitivní, rituální a má nejen bavit, ale i léčit,“ říká vesele Eva, mimo jiné i pedagožka věnující se mladým hercům. Sama ráda vzpomíná na dobu, kdy byla žačkou Jaroslava Duška.

Energie a intuice

Rok a půl zároveň studovala konzervatoř i teologii. „Přitom jsem přišla na to, že víra a církev jsou dvě různé věci a tam jsem začala přehodnocovat svůj vztah ke křesťanství a vůbec k církvi, a vybrala si herectví. Vytvořila jsem si svůj vlastní vztah s Universem. Já odmalička vnímám energie i bytosti v jemných energiích.

Místnosti mají atypické tvary.

Místnosti mají atypické tvary.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Mám trochu i léčitelské schopnosti. Takže komunikuji s vyššími silami přímo, shora i zdola. Ve středověku by mě za to upálili, ale já jsem přesvědčena, že tuto schopnost má každý člověk a že k tomu jako lidstvo nyní směřujeme.

Proto hrajeme v Divadle Kampa, majícím podtitul Divadlo Duše, které zaštiťuje Jaroslav Dušek. Pořádají se tam i přednášky a semináře, zkrátka věci, které mají nějaký duchovní přesah.“

Harmonizující předmět i prostředí

Srdcem zařízený byt se nachází v hloubi nového bytového domu za několikerými dveřmi v dlouhých chodbách - klasický developerský projekt nabízející byty v domech snažících se (někdy za každou cenu) vypadat jinak než paneláky. V bytě, ani v zalomené předsíňové chodbě, není mnoho pravých úhlů.

Kuchyňská linka je součástí obývacího pokoje.

Kuchyňská linka je součástí obývacího pokoje.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

„Když jsem tu byla prvně na návštěvě u kamarádky a ještě jsem netušila, že se tady vyměníme, tak mě byt naprosto uchvátil. Ale i celý dům na mne působí energeticky příjemně, místa opravdu silně vnímám. V bytě je jedna specifická věc, která mne nepřestává fascinovat: Buddha u okna už tady byl a zůstal středobodem bytu.

Vyzařuje silné energetické, bílé pole. Je to příjemné a harmonizující. Ani nevím, jak je to stará věc nebo odkud je dovezena. Úplně jsem se do té sochy zamilovala. Dělá z mého domova svatyni.“

Na prázdniny malá Eva jezdívala z Mostu za Benešov k babičce na samotu, děda byl myslivec. Na každou stranu od domu to byly dva kilometry do nejbližší vesnice. „Dodnes se tam ráda vracím. Tam jsem získala vztah k přírodě a hodně mě to místo ovlivnilo. Volnost a příroda, pro vývoj dítěte nejlepší kombinace. V tomto bytě jsem už přes dva roky. Prahu miluji a jsem tu i kvůli práci. Je to také silné místo, ale příroda mi tu chybí. Moje vize o domku v zahradě by byla návrat k poznanému.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Žiju ale hodně v přítomnosti a teď je to ve městě i kvůli synovi Maxovi. Před pár lety jsme všichni žili vlastně také na samotě za Prahou, ale jeho to tam s příchodem puberty silně iritovalo. I proto, že tam nebyl signál, takže trochu ztrácel smysl života,“ usmívá se Eva Elxa při vzpomínce na dobu, kdy jejich rodina ještě bydlela pohromadě.

Konec světa ještě nebyl

„Začíná matriarchát. Vibrace země se mění, lidstvo je na hraně sebezničení. Několik tisíc let uplatňovaný mužský, patriarchální systém zaměřený na výkon a racionální cestu, kdy ženské kvality jako intuice, citlivost, soucit, tělovost a vztah k zemi byly potlačovány, udělal své. Lidstvo tuto krajní zkušenost ale zřejmě potřebovalo. Proto i ta ekonomická krize.

Nyní ženy přicházejí, aby zachránily svět. Zní to pateticky, ale je to tak. A muži už to začínají tušit. Potlačením ženského principu začali totiž logicky ztrácet svoji mužskou identitu. Jak řekl dalajláma: „Svět zachrání žena ze západu.“

Piano patří k bytu i divadlu.

Piano patří k bytu i divadlu.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Proto teď pracuji hlavně se ženami. Učím je skrze autorské divadlo, semináře a ženské rituály znovuobjevovat a uvědomovat si svoji ženskost. Nejde při tom dnes o feminismus. Feministkám vděčíme za to, že nám tzv. vykopaly pro toto prostor.

Musely přitom ovšem použít mužské zbraně - sílu - a muži je do svého prostoru pustili jen za cenu toho, že přijmou jejich pravidla hry. A tak se ženy uvnitř začaly měnit ze služek v muže. Byla to nezbytná fáze a dovedla nás ženy k tomu, že nyní můžeme v tomto prostoru začít léčit své ženství a stát se znovu ženami. Není to nádhera?

Náš projekt Červená královna, rituálně divadelní představení pro ženy, kam mají možnost přijít i odvážní muži, je zatím stále víceméně vyprodaný. A to přesto, že nemáme skoro žádnou reklamu. Ženy si o rituálním představení vyprávějí mezi sebou a jezdí na nás z celé republiky.“