Václav Karkoš je rodilý Plzeňák. Donedávna bydlel s rodinou v bytě v centru Plzně. Vždycky toužil žít ve starém, historií prodchnutém domě. A tuto myšlenku neopustil. Dům svých snů začal před pár lety skutečně hledat. Nikoli na Plzeňsku, ale kvůli práci blíž k Praze.

Vilka je z roku 1914, tedy z rozhraní secese a art-deka.

Vilka je z roku 1914, tedy z rozhraní secese a art-deka.

FOTO: Michaela Říhová, Právo

Václav Karkoš má rád dřevo a v jeho domě je to všude znát. Celý interiér si navrhnul a vyrobil sám.

Václav Karkoš má rád dřevo a v jeho domě je to všude znát. Celý interiér si navrhl a vyrobil sám.

FOTO: Michaela Říhová, Právo

Jelikož zastává názor, že každý by měl dělat práci, které rozumí, obrátil se na realitní kancelář. Jel se postupně podívat na několik domů. Když ale přijel na podzim roku 2007 poprvé do Karlštejna, věděl hned, že dům koupí. „To rozhodování bylo desetiminutové,“ říká náš hostitel.

Čím mu zrovna tento dům tak učaroval? Jde o nádhernou vilku z roku 1914, tedy z rozhraní stylů secese a art deco.

Jaké je art deco?

Ve 20. a 30. letech minulého století totiž lidé uměli skutečně žít. Kromě toho, že se dokázali dobře bavit, chtěli být obklopeni i hezkými moderními věcmi a také pěkně bydlet. Hodně se proto dbalo na design.

V domě má majitel také kancelář a prodejní místo své firmy.

V domě má majitel také kancelář a prodejní místo své firmy.

FOTO: Michaela Říhová, Právo

Právě tak by se daly charakterizovat začátky stylu art deco, jehož rysy byly masově reprodukovány v mnoha oborech - od architektury přes automobilismus, grafiku až po předměty denní potřeby, jako např. světla, zrcadla, ale třeba i pudřenky. Čím se vyznačují? Vysoký lesk, jednoduché linie a čisté, ale i na svou dobu často atypické barvy. Vyráběny byly ze skla, keramiky, moderního bakelitu či leštěného chromu. Než si však art deco získalo širokou oblibu, trvalo to dlouho. Ze začátku byl tento nový styl vnímán jako luxusní a tudíž určený především pro bohaté lidi.

Krásná, ale v žalostném stavu

Vila patřila původně majiteli nedalekých vápencových dolů. Od té doby ale uplynula spousta času. V mezidobí zde bývalo zahradnictví. V roce 2002 se jí nevyhnuly povodně. Přestože přízemí je ve zvýšené úrovni, sahala voda v obytných místnostech až do výšky jednoho metru. Opravena byla jen provizorně. Jen zvenku vypadala docela dobře.

Dominantním prvkem zahrady je jezírko a biotop na koupání.

Dominantním prvkem zahrady je jezírko a biotop na koupání.

FOTO: Michaela Říhová, Právo

Celková rekonstrukce domu byla zcela nevyhnutelná. To Václava Karkoše ale neodradilo. Naopak - vzal to jako výzvu. Vždyť se starými věcmi a se dřevem pracuje celý život!

Vzal si proto ve své firmě ArdecoInterier rok volna a prozatím bez rodiny se jen on sám nastěhoval do vily a pustil se do rekonstrukce. Problém to nebyl, protože vila nyní slouží i jako prodejní a předváděcí místo jejich společnosti.

Rekonstrukci ovšem nedělala žádná firma. „Devadesát procent interiérových prací jsem si dělal sám a podle vlastních návrhů,“ prozrazuje hostitel. Vlastnoručně vyrobený interiér s citem doplnil o mnoho původních doplňků tak, aby se vybavení vily co nejvíce přiblížilo stylu, v němž byla postavena.

Láska ke starým věcem

Takový vztah k věcem, z nichž dýchá historie, není náhodný. Od roku 1994 se Václav Karkoš věnoval obchodování se starožitnostmi, a také restaurování nábytku. Dál se příběh budoucí firmy Ardeco-Interier odvíjel téměř pohádkově.

Interiér domu je celý zařízen dobově.

Interiér domu je celý zařízen dobově.

FOTO: Michaela Říhová, Právo

Českého krámku si všiml belgický obchodník pan Van den Brock, který si u Václava Karkoše objednal mobiliář do kadeřnictví v Bruselu. U něj skříň viděla majitelka obchodu se sýry a nechala si vyrobit zařízení svého obchodu. A v sýrárně zase vybavení nadchlo majitele restaurace. V Bruselu výrobky od Václava Karkoše postupně zaujaly natolik, že se mu podařilo realizovat mnoho dalších projektů a v roce 1998 založil firmu ArdecoInterier.

Pole působnosti se rychle rozšířilo o Nizozemí a další evropské trhy a USA. Firma se začala specializovat na výrobu kvalitních dubových podlah a dalších interiérových doplňků. A to nejen v soukromých rezidencích, ale i v luxusních restauracích a hotelech.

Stylové tapety jsou od anglické firmy Farrow&Ball, která vyrábí také barvy.

Stylové tapety jsou od anglické firmy Farrow&Ball, která vyrábí také barvy.

FOTO: Michaela Říhová, Právo

„Opravdu pyšný jsem na projekt jedné královské rodiny. Dále mi dělá velkou radost, že jsme byli vybráni na dodávku a montáž 502 m2 parket do nejdražšího hotelového pokoje - prezidentského apartmánu hotelu Adlon v Berlíně,“ přiznává hostitel.

Druhé podlaží přišlo na řadu jako první

Rekonstrukci vily v Karlštejně začal horním patrem. Tady postupně vybudoval byt, ve kterém chtěl bydlet, než se začne opravovat přízemí. Chyběl tu ale prostor pro koupelnu. Naopak půda zabírala velký prostor.

A tak Václav Karkoš koupelnu vestavěl do půdy, podobně jako tomu bývá u vestavěných skříní. Koupelnu samozřejmě zateplil. Samotný byt v horním patře má dvě menší místnosti, které dnes využívají již dospělé děti.

Chodba vypadá jako na zámku.

Chodba vypadá jako na zámku.

FOTO: Michaela Říhová, Právo

Hodiny původně zdobily věž.

Hodiny původně zdobily věž.

FOTO: Michaela Říhová, Právo

Na tak malém prostoru vyvstala otázka: jak sem umístit kuchyň? Musela být totiž součástí jedné z místností. Řešení našel Václav Karkoš skutečně elegantní: kuchyně je vestavěná do velké skříně. Moderní kuchyňská linka z masivu je ukryta za velká secesní vrata natřená starorůžovou barvou. A nejedná se o žádnou repliku - jde o skutečné secesní vchodové dveře koupené ze starého činžáku. „Nejde ale o žádné novátorské řešení. Takové kuchyně vyrábíme hodně do Londýna a do Paříže, do malých bytů, kam se klasická kuchyň nevejde,“ komentuje hostitel.

Podlaha je prkenná. A vybavení? Jak jinak než staré. Repasovaná jsou i kamna.
Rekonstrukce druhého podlaží trvala půl roku. Rodina ale zatím stále bydlela v Plzni a do Karlštejna jezdila jen na víkend.

Prim hraje fialová

Rekonstrukce přízemí trvala další rok. Výsledek stojí za to! Na první pohled zaujmou v celém domě atypické barvy. Dřevěné schodiště, které dovyráběl majitel domu rovněž vlastníma rukama, je sytě fialové. Proč zrovna tato u nás nepříliš obvyklá barva?

Kuchyňskou linku si navrhoval Václav Karkoš sám. Poté ji vyrobil z bukového dřeva, které kombinoval se smrkem.

Kuchyňskou linku si navrhoval Václav Karkoš sám. Poté ji vyrobil z bukového dřeva, které kombinoval se smrkem.

FOTO: Michaela Říhová, Právo

Schodiště vyrobil pán domu vlastníma rukama.

Schodiště vyrobil pán domu vlastníma rukama.

FOTO: Michaela Říhová, Právo

„Jednak proto, že art deco obecně používalo na svou dobu atypické barvy. A také se mi již okoukala přírodní barva dřeva, protože jsem s ním hrozně dlouhou dobu pracoval,“ vysvětluje pán domu.

Velmi zvláštní odstín fialové barvy má také kuchyňská linka, kterou vyráběl Václav Karkoš rovněž sám podle vlastního návrhu z bukového dřeva. Samozřejmě tak, aby vypadala dobově. Obklad za linkou je ze starých obkládaček. Stejně jako mnoho dalších věcí je koupil z domu, který se boural. „Naštěstí jsou firmy, jež tyto staré věci shromažďují,“ říká.

Stylové jsou i vodovodní baterie.

Stylové jsou i vodovodní baterie.

FOTO: Michaela Říhová, Právo

Tato sprcha je z roku 1930.

Tato sprcha je z roku 1930.

FOTO: Michaela Říhová, Právo

Zvláštní barvy mají i stěny v některých místnostech. Jsou obložené smrkovým dřevem a natřené barvami. Tak zvláštní odstíny jsou ale k vidění jen výjimečně. Nevznikly žádným mícháním. Jde o hotové odstíny anglických barev Farrow&Ball.

Podlahy z tvrdého dřeva

Masivnímu dřevu ale zůstal věrný stále. Na podlahy zvolil Václav Karkoš tvrdé bělené dubové dřevo, přesněji dubové parkety. Nejsou ovšem lakované. Povrchově je dřevo upraveno jen dvěma vrstvami ekologického parketového oleje. Tím se dřevo tzv. uzavře. Kvůli patině jsou následně podlahy ještě navoskované parketovým voskem. Údržba je stejná jako u jakékoli jiné dřevěné podlahy, stírá se vlhkým mopem. Jednou za rok se znovu navoskuje.

Kuchyň v 1. patře je schovaná za secesní vrata.

Kuchyň v 1. patře je schovaná za secesní vrata.

FOTO: Michaela Říhová, Právo

Skříň

FOTO: Michaela Říhová, Právo

Pouze olejem jsou povrchově upravené také všechny stoly, včetně jídelního. K jeho čištění lze použít běžné mycí prostředky nebo speciální mýdla. A co horké věci? „Stůl je opravdu masivní a nevadí mu ani horké předměty. Kdyby se na něm udělal nějaký flek, odstraní se lehce rozleštěním,“ vysvětluje pán domu.

Z masivního dřeva v přírodní barvě je vyrobena také celá ložnice.

Historie, kam se podíváš

K majestátně vyhlížejícím podlahám a nábytku je třeba vybrat také doplňky, které by podtrhly celkovou jedinečnost a krásu místnosti. Ty jsou vidět po celém domě.

Nejvíce v tomto směru zaujme koupelna, která je prakticky celá zařízená dobovými předměty. Při vstupu okamžitě padne pohled na umyvadlo, jež pochází z jedné plzeňské vily od významného architekta. Sprcha je také originálem z roku 1930, stejně jako mozaikové obkládačky.

Horní patro obývají dospělé děti.

Horní patro obývají dospělé děti.

FOTO: Michaela Říhová, Právo

Dobovými originály jsou i všechny lustry. Lampy pan Karkoš vyrábí sám. Vždycky při tom ale využije nějaké staré prvky. Nejvíce zaujme lampa v pracovně, jejímž základem je tordovaný (spirálovitý) sloup.

V obývacím pokoji jsou výraznou dominantou věžní hodiny, umístěné nad sedací soupravou.

Vyřešeny jsou ale i mnohem větší detaily, jako jsou např. secesní garnýže. Stylové jsou dokonce i vypínače. Jsou bakelitové, jaké mívaly naše babičky. Ty jsou nové, vyrábějí se v Německu.

Vytápění moderní i původní

Každého asi napadne: jak se taková velká stará vila s obytnou plochou téměr 230 m2 vytápí? „Původně byla v každé místnosti kamna. Roku 1937 tady pak bylo zavedeno ústřední topení,“ popisuje majitel.

„Na půdě byla veliká expanzní nádrž, radiátory byly litinové a jeden vážil kolem 400 kilogramů.“ Původní radiátor zůstal v domě jen jediný, a sice v chodbě. Dnes vytápí dům tepelné čerpadlo. U domu jsou tři hlubinné vrty.

V několika místnostech ale dodnes kamna jsou. Ne však ta původní. Stará jsou však všechna důkladně repasovaná.

Zahrada bude 2. etapou

Dům je hotový, na řadu přijde zahrada. To, co tu roste dnes, tady všechno bylo - bývalo tu totiž kdysi zahradnictví. Novým prvkem je rybníček s biotopem na koupání.

Ještě by měla přibýt veranda připojená k právě přestavované garáži do stylu celé vily, v níž je naplánovaná letní kancelář a altánek, který bude sloužit jako dílna. „Pořád kutím se dřevem, tak abych k tomu měl vhodné podmínky i tady,“ uzavírá Václav Karkoš.