Při naší návštěvě ohraničené časem mezi zastavením se v divadle a návratem na kojení nám temperamentní herečka vyprávěla i o tom, jak stačila zařizovat i dům, kde si s manželem a desetiměsíční dcerkou Laurou zvykají na rodinný život. Na jednu návštěvu tolik zážitků, že jsme s kolegou ani nestačili dávat najevo obdiv, co tato křehká, ale energická žena stíhá.

Neošizená kuchyň

"Bydlí se tady dobře, ale bez balkonu bych být nemohla. Také jsme tu vybourali příčky, aby se prostor mezi kuchyní a obývákem zvětšil a prosvětlil. Se stísněnými pocity být v paneláku nemůžu." Dokonce i do koupelny, k nepoznání proměněnému bytovému jádru, si nechala zabudovat okno. Nazdobené jako v pohádkové chaloupce. Překvapivých a originálních prvků je v bytě ale více.

"Ty ozdoby a předměty jsou opravdu indiánské. Z Bolívie. Dovezla si je sestra, která tam s manželem žila a pracovala dvanáct let. S bolivijským indiánem se seznámila tady na škole. Ale jako čerství absolventi stavební fakulty tu nemohli po sametové revoluci najít práci, tak odjeli do Bolívie, která zažívala stavební boom. Nedávno se vrátili, hlavně proto, že jejich syn špatně snášel vlhký vzduch," sype na nás další střípky ze života Vanda, jejíž maminka je původem Maďarka a táta Čech. "Když o Vánocích všichni lpíme na svých tradičních jídlech, tak je to u nás opravdu pestré. Od fazolí až po klobásy..."

Obývací pokoj s houpací sítí působí trochu exoticky.

Kuchyň a její zařízení je prý pro naši hostitelku zásadní. Na jejím vybavení, tedy hlavně ledničce, myčce a sporáku, nešetřila. "Také musím mít hodně poliček a úložného prostoru. Každý den vařím teplé jídlo. Doma rozhodně nejsem nějakou hérečkou z muzikálu. Jsem ta poctivá východoslovenská matka, která napeče, navaří, poklidí. Můj muž neudělá doma zhola nic. Když už jsem otěhotněla, tak také chtěl moc holku a věděl proč. Budeme ho obskakovat dvě! Ale dělám to ráda, protože to mám v genech. Maminka se nás také vždycky ptala, jak nám chutná."

Není tedy náhoda, že ve svém bytě si prý dala nejvíce záležet na kuchyni a koupelně. "Ostatní je hodně dynamické a dá se to za dvě hodiny předělat a vyhodit. Pořídit si křeslo je něco jiného než kuchyňskou linku vyrobenou na míru."

Globalizace a obkládačky

Nešlo se nezdržet u maďarské, slovenské i jihoamerické kuchyně. Krátce jsme se zastavili i u cest do Karlových Varů, kde má Divadlo Bez Zábradlí svoji druhou scénu. Na pražské scény jezdí Vanda z Kobylis nejraději metrem. Už proto, že si u nich na sídlišti zvykli parkovat mimopražští, pokračující pak do práce také metrem. "A vy pak nemáte kde zaparkovat, když mě přijedete navštívit," rozčiluje se nad denními starostmi a potvrzuje svůj temperament.

Kuchyň má Vanda Konečná ve dřevě.

Ten ostatně nejde přehlédnout ani při jejím působení na scéně (zejména pak v inscenaci Cikáni jdou do nebe). Jednou zaujala v karlínském hledišti (při West Side Story) i italské majitele firmy De Caro. Vyvážejí do řady zemí světa obklady a dlažbu, u nás je zastupují Slovenky ("Jsou to fajn lidi a spolupráce s nimi mě baví."), a tak dohoda byla rychle ujednána. Vanda Konečná je u nás tváří této značky. Takže i znalkyní sortimentu. Když renovovala byt pro maminku, dohlížela i na práce v koupelně...

"Nesnáším, když řemeslník neudělá svoji práci tak, jak má a nenechá si ani říct. Ode mne se také očekává stoprocentní výkon. Přitom mi nic zbytečně nemusí nikdo říkat a režisér ještě očekává, že se vcítím do jeho představ o roli. Naštěstí teď manžel sehnal skvělou partu pro úpravy v bytě maminky. Opravdu jim nikdo nemusel stát celý den za zády. Bohužel mám i zkušenosti, kdy člověk pomalu ani nemůže zedníkovi vysvětlit, co to je zelená barva."

Manžel Vandy Konečné je právník. Když má po práci čas, rád s celou rodinou vyráží na víkendové výlety po památkách. "Docela mě nakazil. Ale opravdu nechápu jeho nadšení, když na nějakém kopci najde hromadu šutrů, o které se předtím dočetl v nějaké knize. Nejezdíme totiž jenom na Karlštejn a podobná místa, ale i na opravdu neznámé zříceniny. Malou dáme do vaku a vyrážíme. To pak čtyři dny peru, protože se brodíme blátem a prodíráme křovím."

Vždy se najde místo i pro nějakou zeleň.

Mateřská s vakem

"Už jsem si moc chtěla užít mateřství a odpočinout si od showbyznysu, kde by člověk pomalu ztratil svoji tvář. Biologické hodiny také už jen netikaly, ale tloukly bum - bum. Mateřskou si v pětatřiceti opravdu užívám a nebojím se, že přicházím o nějaké role. Už jich bylo dost. Také jsem si řekla, že nemohu pořád brát ohledy a myslet na to, kdo bude v divadle alternovat.

Ale týden po porodu mě pozvali na konkurz do televize a snad v laktační psychóze (porod byl také docela těžký) jsem tam v pauze mezi kojením na půl hodiny vyrazila. Až později mi došlo, k čemu jsem se zase zavázala. Ale jako kozoroh jsem zodpovědný člověk. Takže jsem v létě po celých Čechách točila historický film. Lauře byly tři měsíce... Všude jsem ji brala ve vaku s sebou."

S manželem se prý vzájemně dobře doplňují. "On je intelektuál s uměleckou duší a já jsem umělecká duše s tolerancí pro intelektuály," směje se Vanda a vážně si manželství pochvaluje. Nejen kvůli společným zájmům -divadlo, hudba, příroda i vzpomínaná historie.

Jak se Vanda na mateřství těšila, tak se prý zároveň bála, aby neporodila svůj vlastní klon. Prý by už toho temperamentu bylo na jednu domácnost moc. "Dcerka je pohodářka. Jako by vycítila, že toho mám hodně. Jen toho mlíčka se pořád dožaduje. Je to kudrnatá blondýnka, nevinný andílek. A celý táta."