Test Hondy Civic 1.8 i-VTEC: Pane Spocku, můstek je Váš

Koukněte se téhle krásce do očí a vyvstanou vám na mysli všechny díly seriálu Star Trek, zvláštní posádka lodi Enterprise, Klingoni a desítky různých ras s nimiž jsme se zde setkávali.

Klín vražený do nudy

Vnější design připomíná klín. Přední maska je nízká a její špičatost je navíc podpořena proskleným pásem mezi světly. Postupně však karoserie mohutní a zaobluje se. Zadní partie je pak hodně robustní. Opticky jí má odlehčit zvláštní křidélko uprostřed zadního okna, které však ve výsledku zhoršuje výhled vzad.

Velmi zajímavé jsou však kliky dveří. Vpředu mohutné šípy, které se skvěle drží, vzadu pak skryté kliky ve sloupcích.

Pilotní průkaz podmínkou

Také interiér vozu je dost extravagantní. Především přístrojová deska před řidičem. Několikavrstevné digitální přístroje modře září, ovládací prvky jsou skvěle ergonomicky natočeny směrem k řidiči a skoro vše je tam, kde má být. Jen ovladače klimatizace se nesměle schovávají za volantem a není na ně dobře vidět. Jinak je vše v naprosto exkluzivním podání. Takhle výborně slícované díly a pěkně pevně jdoucí tlačítka by měly být etalonem pro konkurenci. Dokonalost zpracování se pak projeví při jízdě, kdy vše drží na svém místě a nic neskřípe ani nedrnčí.

Nahoru, výš a ještě výš!

Motor je ta hračka, která se prostě musí líbit každému klukovi. To dětské citoslovce "vruuum" je v tomto případě nekončící. Může za to exkluzivní vysokootáčková konstrukce a především instalace variabilního časování ventilů i-VTEC. Zpočátku se s motorem nic moc neděje. Prostě si plynule jen lehce táhne. Jenže pak už začne trochu lechtat ruka a už se cuká, že by přeřadila. Však už se také točí 4000 ot./min. Jenže tady teprve zábava začíná, takže pěkně ruku ze šaltpáky a tlačit nohu dál k podlaze. Teprve v těchto vysokých otáčkách se totiž dávají do pohybu vačky a táhnou pořád dál. Je pravda, že zvuk od agregátu je poněkud hlasitější, ale ti co "točí" s tím musí počítat. Legrace končí v 6000 ot./min, kdy výkon jde rapidně dolů.

Další důležitou informací je spotřeba. Pokud pojedete s lehkou nohou a řadit budete do čtyř tisíc, dostane se vám odměny v podobě 6,8 l na 100 km (námi testovaná). Jenže kdo si nenechá utéct radost z natáčecích vaček bude muset počítat se spotřebou o 1,5 l vyšší.

Podvozek je úkrok vzad

Jízdní vlastnosti vozu jsou výborné. Jenže tady musíme vložit do věty jedno velké ALE. Předchozí generace se totiž chlubila víceprvkovou nápravou, zatímco současný civic má jen vlečená ramena. A to je samozřejmě znát. Už to nejsou tak jistě vykroucené zatáčky, ale tvrdší odpružení má lehkou tendenci si uskočit.

Teď to možná vypadá, že vůz na silnici nesedí, ale nebojte se. Mnohá konkurence stále jen zpovzdáli pozoruje, jak komfortně a přitom sportovně si dokáže Honda zajezdit.

Příjemné detaily

Před závěrečným zhodnocením musíme ještě představit Civic jako netradiční dodávku. Zavazadlový prostor je velmi dobře přístupný, jeho objem 415 l je více než dostačující. Pak ale přijde velká starost, co s vysokými předměty, nebo třeba s kočárkem. Pak však objevíte, že zadní sedáky stojí na sklápěcí nohách a je vše jasné. Tenhle patent už známe z Hondy Jazz - sedáky se totiž dají vyklopit nahoru a místo nich je vzadu rovný prostor pro naložení třeba právě pro naložení nesložených (!) golfek.

Ve vyšší kategorii

Honda nikdy nepatřila k levným vozům. Jenže vždycky za svou cenu nabízela něco víc, než konkurence. To platí i tady. Základní cena Hondy Civic s motorem 1.4 je 479 000 Kč. Náš testovaný motor začíná na 519 000 Kč, testovaná výbava Sport na 559 000 Kč a naše konkrétní auto pak stálo 608 924 Kč. To je cena, za kterou se dá pořídit i automobil vyšší třídy.